Ježek bělobřichý - základní informace

Ježek bělobřichý, alžírský, nebo africký pygmy ježek? Je mezi nimi nějaký rozdíl, nebo se jedná o různé názvy stejného druhu? Jak velcí tito ježci jsou a kolika let se dožívají? Jak dlouhá je jejich březost a kolik mláďat běžně v jednom vrhu mají? To a mnohem více se dočtete v následujícím článku.

Africký pygmy ježek, nebo-li ježek bělobřichý, je původem z oblasti od Senegalu až po Súdán a Zambii. Ježek alžírský se vyskytuje na pobřeží Středozemního moře od Španělska po Franci. Chcete vědět, jak vznikl náš zdomácnělý ježek, kterého mají češi tak v oblibě? Ano, správně. Křížením ježka bělobřichého a ježka alžírského. A protože jsme si tenhle základní fakt uvedli na pravou míru, povím vám trochu více informací o domácím ježkovi.

Domácí ježek dorůstá délky 18 - 23 cm. Pro srovnání, náš západní ježek může být 22 - 27 cm dlouhý. Takže domácí ježek je velikostně i váhově menší. Váží totiž optimálně 300 - 500 gramů. Menší ježci se objevují také, ale nedoporučuje se je připouštět, protože by mohli mít při porodu a kojení problémy. Stejně tak se objevují i ježci větší a těžší. Záleží na poměru délky x váhy. Je-li ježek dostatečně dlouhý, může mít i nad 500 gramů. Je-li však ježek krátký, může se jednat o nadváhu, či dokonce obezitu. Obezita se pozná tukovým hrbem a výraznými tučnými boky. Optimální tvar ježka poznáte snadno pohledem shora - vypadá jako kapička. Pokud má propadlé boky, je podviživený, naopak kulatý či nesouměrný tvar naznačuje obezitu. Extrémní obezita se pozná tehdy, není-li ježek schopný se stočit do klubíčka - pupek mu to nedovolí. Takový stav je životně nebezpečný a je nutné okamžitě nasadit dietu. POZOR! Ježkovi nikdy neubírejte na porcích. Nechte je stejné, jen je zaměňte za ryze nízkotučné věci - nízkotučné kočičí granule, vysadit červy, dávat především šváby. Skvělé je, když si ježek musí svou potravu ulovit a jen nesedí v misce a netláská se. Připravte větší prázdnou plastovou bednu, pusťte několik švábů a k nim přidejte ježka. Po několika pokusech, kdy ježek neví co se děje, se z něj stane špičkový predátor a kila půjdou dolů. Chce to ale trpělivost a značnou dávku tvrdohlavosti.
Samičky jsou březí 35 - 39 dnů a mají průměrně 3-5 mláďat. Ne zřídka však můžou mít mláďat víc, ale třeba jen jedno nebo dvě. Samička by neměla mít více než 2 vrhy ročně. Domácí ježci se dožívají průměrně 3-6 let, nejvíce cca 8. První připuštění se doporučuje u samců v pěti měsících, u samic v šesti, pohlavně dospělí jsou však mnohem dříve. Co je však obzvláště důležité je, že domácí ježci nehibernují. Naopak, hibernace pro ně může být smrtelná, proto nevystavujte ježka méně než 22 °C a průvanu. Optimální teplota je 22-26 °C. Při vyšších teplotách ježek taktéž strádá.

Ježci  za svůj život několikrát obměňují dětské bodlinky za dospělé pevnější. Říká se tomu quilling. Ježka při tomto procesu trápí bolestivé prořezávání bodlin, nervozita, špatná nálada a často se v tomto období stává z hodného ježečka bručoun a fučák. Jediným lékem je vydržet a nepřestat být s ježkem v kontaktu. Zjistí-i ježek, že když se naježí, necháte ho na pokoji, velmi brzo se to stane pravidlem a místo kamaráda budete mít fučivou kouli jehel. Obrňte se trpělivostí a vydržte jeho moresy, až tento proces odezní, bude ježek shovívavější a přístupnější.

Ježci jsou obecně noční a samotářská zvířata. Pohromadě lze mít pouze samičky, samci by se poprali a opačná pohlaví se k sobě dávají jen při páření. Ježci vyhledávají suchá tmavá místa, takže je nutné jim zajistit útulný domek, případně měkký tulipytlík. Protože jsou tito ježci ze suchých oblastí a s vodou se takřka nemají šanci setkat, nejsou dobrými plavci a už vůbec milovníky vody. Koupáním ježka mu přinesete akorát velký stres. Je-li nutné ježka vykoupat (před výstavou nebo pokud se opravdu důkladně vykoupe ve výkalech), je přijatelné mu napustit po bříško teplou vodu, nechat mu chvíli odmočit packy a poté zubním kartáčkem jemně odstranit nečistoty z bodlin. Rozhodně ježka není dobré namáčet celého.
Další možností (tou nejlepší) je nechat ježka vykoupat se v písku pro činčily. Je to příjemná podívaná a ježkovi to bohatě stačí. Nedoporučuju však mu písek nechávat stále k dispozici. Rádi do něj chodí vykonávat potřebu, což příšerně smrdí, a dlouhodobým válením se si mohou takto ucpat póry a obnovit strupovatost.

Ježek je výhradně hmyzožravý tvor, takže většinu jeho jídelníčku by měl tvořit hmyz. Dále mají v oblibě kvalitní kočičí granule a občas i nějaké to libové, vařené, nekořeněné maso. Lidé s pevným žaludkem mohou přilepšit i holátky.